O5 jedna moje básnička o tom, jak mě to tu přestává s vámi bavit…

Nebudu už dál, tuhle hru hrát,
nebudu už přihlouplým, vtipům se smát.
…

No.. asi moje nejdelší básnické dílko, co jsem kdy vůbec napsal.. A stejně tak je výjimečný i svým pojetím, řekl bych.. Ale co, posuďte sami, k čemu všemu se dá přirovnat život..

Ty moc dobře víš, že je pro tebe… :-*

Potají já do spánku,
…

Maybe there is something missing.. You know..

Pohřbívám své iluze,
pohřbívám své sny,
zavírám dveře budoucnosti,
nastanou černé dny.

…

Němý muž pod útesem stojí,
shora láska na něj skáče,
však on chytit se jí bojí,
sedí v prachu, tiše pláče.

Kdyby ten muž mluvit směl,
možná by nám říci chtěl,
proč tu jen tak dále stojí,
proč se lásku chytit bojí.

Možná že odvážný je,
že za něco bojuje,
za co však můžeme se jenom sebe ptát,
i kdyby chtěl, odpověď nemůže nám dát…

Snad jenom malá poznámečka na okraj: Tyhle tři dnešní básničky jsou věnovaný Janince :o) Díky za to čím pro mě jsi :o*

Srdce má láskou rozervané na kousky,
stejně jak trním papírové ubrousky,
přesto jeho srdce citů schopno je,
a rozum marně nad tím vším běduje.

Říká se, že láska bolí,
každý občas slzy rojí.
A dokonce pro lásku,
někdy i život visí na vlásku.

Až nových svítání začneš se bát,
až zády se otočí i poslední kamarád,
pak poznáš, kterou cestou měl ses dát,
pak poznáš, za co stojí v životě se prát…